České zdravotnictví patří k nejvyspělejším na světě, má však jeden vážný handicap – řeší pouze tělesné potřeby vážně nemocných pacientů. Jejich potřeby psychické, sociální a spirituální jsou často podceňovány. Hospic se snaží uspokojit všechny potřeby pacienta a navíc pečuje i o jeho blízké, kteří mají možnost být s nemocným v hospici ubytováni a doprovázet jej v závěru života. Je-li třeba, péče pokračuje i po mrti pacienta, péčí o pozůstalé.
